CHOVATELSKÁ STANICE IRSKÝCH VLKODAVŮ
AKAJA
© Copyright 2016. Akaja. All rights reserved.
Agnes - ANNABELLA Maxmar
Narozena: 27.9.2006
Předána: 13.6.2014
Úhyn: 8.12.2016
Bon.kód: 00101c1b1d000001b
Skus: volné nůžky, plnochrupá
Barva: žíhaná
Výška: 78 cm
Agnes k nám přišla na doporučení její chovatelky ve svých 4 letech. Nevíme, co přesně měla za sebou, odchovala 13 štěňat v jednom vrhu a v době kdy k nám přišla vážila 43 kg a měla dredy po celém těle. Postupně jsme jí rozčesávali a upravovali 3 dny.
Bohužel jsme majitelkou nebyli vůbec varováni, že Agnes nikdy nepřijde na přivolání, bojí se skoro všeho, ráda utíká i šplháním přes vysoké ploty, umí si otevírat dveře a jiné dovednosti.
Časem jsme z ní udělali poslušného psa, dveře jsme doma sice museli pořád zajišťovat řetízky, zástrčkami a podobně, aby nám nechodila spát do postele v ložnici, když odjedeme, ale už na ní bylo spolehnutí.
Pak odešla Aimy a Agnes zůstala doma sama. Už z ní byl docela rozumný pes, ale pes bez duše. Po třech měsících jsme jí pořídili jako společnost Ashley. Ze začátku vše vypadalo v pořádku, ale jakmile Ashley trochu dorostla, začala ji učit bázlivosti a své staré zlozvyky.
Kontaktovali jsme chovatelku, ale ta nechtěla, aby jí Agnes kazila její štěně, o nikom dalším nevěděla. Obrátili jsme se proto s žádostí o pomoc na Nadační fond irského vlkodava, kterému tímto děkujeme, a Agnes předali jim. U nás už nemohla mít takové podmínky, jaké bychom si pro psa představovali.
Věříme, že našla hodné páníčky, kterým dělá radost, protože byla zdravá, v dobré kondici a jako jediný pes v domácnosti fungovala dobře. Dle chovatelky je u nových majitelů, kterým aspoň takto moc děkujeme, vše v pořádku.
My už jsme jí nemohli poskytovat plnohodnotné zázemí a stavět kvůli ní kotec jsme nechtěli, když naši psi bydlí s námi.
Pevně věříme, že jsme se rozhodli správně a v její prospěch.
Zjistili jsme, že jediný způsob jak jejímu vlivu zamezit, bylo držet je odděleně. To znamenalo jedna venku, druhá doma a pravidelně střídat, jen na noc a hry byly pohromadě. Docela se to osvědčilo, Ashley to prospívalo, ale Agnes moc spokojená nebyla. Když byla venku vyštěkávala, aby upoutala pozornost, otvírala si všechny možné dveře, zkoušela to i okny, hrabala krátery. Když byla doma, tak stála u dveří a chtěla ven. Společné hry pod dozorem jí nestačily. Na procházky jsme je museli brát každou samostatně a Agnes i tak odmítala poslušnost a proto byla jen na vodítku. Do toho jsme očekávali narození miminka.
Pak jsme jednou odjeli na tři hodiny pryč a nechali Agnes uvázanou na pelíšku doma a Ashley měla volno. Babička nám hlídala děti a bylo jí Agnes líto, že tam tak musí ležet, přestože byla na svém a spokojená. Pustila ji proběhnout a Agnes se během chvilky vrátila s kachnou v tlamě. Pohár trpělivosti přetekl. Chceme se živit chovem hospodářských zvířat a nepotřebujeme, aby náš pes lovil chovné kusy.